Prazsky Chodec

Fülszöveg

Prazsky chodec
„ nez se pokuslm !esté jednou rozvinout kolem sebe hada, slozeného ze stfedovékych véiicek, ród bych podrobil revisi fadu zásad, jez jsem prijal pfed casem za své "
Fotografii Prahy existuje bezpocet - a knihy fotografii múzeme pocítat na desitky. Mnohé z nich jsou veimi dobré, nékteré patfi k vrcholnym projevurn ceskoslovenské fotografíe. A ty ti'eba vnuknou dojem, ze není co dodat, ze je tema vycerpáno. Ale stací se projít po Praze, pozorovat jeji neménnost i kazdodenní zivou proménlivost, aby clovek pochopil, ze nikdy není Peceno -- vsechno a ze umélec, kterému je Praha blizká, se bude znovu a znovu pokouset vysiovit to, co cíti a co pred ním jesté nikdo nevysiovil.
Krátce pred druhou svétovou váikou napsal národní umélec Vítézslav Nezval svou deníkovou prózu Prazsky chodec, kterou - po sbirce Praha s prsty desté - vrcholilo téma Prahy v jeho predválecné tvorbe. Nezval umél origináiné spojit své nejsubjektivnéjsi prozitky s poselstvim pro vsechny lidi.... Tovább

Fülszöveg

Prazsky chodec
„ nez se pokuslm !esté jednou rozvinout kolem sebe hada, slozeného ze stfedovékych véiicek, ród bych podrobil revisi fadu zásad, jez jsem prijal pfed casem za své "
Fotografii Prahy existuje bezpocet - a knihy fotografii múzeme pocítat na desitky. Mnohé z nich jsou veimi dobré, nékteré patfi k vrcholnym projevurn ceskoslovenské fotografíe. A ty ti'eba vnuknou dojem, ze není co dodat, ze je tema vycerpáno. Ale stací se projít po Praze, pozorovat jeji neménnost i kazdodenní zivou proménlivost, aby clovek pochopil, ze nikdy není Peceno -- vsechno a ze umélec, kterému je Praha blizká, se bude znovu a znovu pokouset vysiovit to, co cíti a co pred ním jesté nikdo nevysiovil.
Krátce pred druhou svétovou váikou napsal národní umélec Vítézslav Nezval svou deníkovou prózu Prazsky chodec, kterou - po sbirce Praha s prsty desté - vrcholilo téma Prahy v jeho predválecné tvorbe. Nezval umél origináiné spojit své nejsubjektivnéjsi prozitky s poselstvim pro vsechny lidi. Objevoval vsechny vrstvy a podoby Prahy, chtél ji v kazdé chvüi vnímat zároven ,,jak její syn a jako cizinec". Jeho citlivost, jeho zaujeti a jeho poselství !nspirovalo po desítkách let fotografa Jiriho Vsetecku. Ne ovsem tím, aby ilustroval Nezyalovy texty, ale tak, aby se jimi dal vést po vlastní umélecké cesté. Praha, kterou fotografuje, je prozívána jím a vidéna jeho ocima. Nezvalovy texty, které tuto knihu fotografii doprovázejí, jsou orientacnimi body jeho inspirace. Tak jako básnik bezmála pfed ctyriceti lety, stal se dhes fotograf prazskym chodcem, poznávajicím Prahu jako bytost, vnímajícím detaily I celek jejiho soucasného zivota. Rídí se návodem básnlkovym a tim, co básnik nazval „novym citem": snazí se niterné prozívat usporádánl mésta, objevovat prolinání minulosti a pt'ítomnosti, zachycovat poezii drobnych, neopakovateinych scének, které mane rezíruje dnesek v kulisách historie. Fotografuje lidskou Feku, která formuje souíasnost mésta, a vyraz mésta, ktery zpétnou vazbou oviivnuje podoby lidi. Citlive postihuje vyhranény charakter jednotlivych prazskych ctvrtí, ruch hiavních tepen (tak odiisny od vsech jinych veikomést) i pokiid postranních ulicek, hravost détskych hiläf i néhu cesticek v parcích. Vseteckova Praha je tou, kterou znáte i neznáte, Praha neíekanych setkání véci a lidi, tvarü a tváfí, Praha historická i moderní, zivá i mizejici. Pritom I ty zdániivé nejobycejnéjsi zábéry jsou poznamenány nécim nenahrané neobvykiym. Uvédomíte si svéráznou symbiózu mésta a lidi. Uvédomite si, ze Praha je nevycerpateiny zdroj poezie, kterou múze prozít kazdy chodec s neotupenymi smysiy, citlivosti a fantazif.
A prazsky chodec (jó, vy, my vsichni), ten, kterf je víc neí trvalym ä pfechodnym obyvatelem
Velké Prahy, prazsky chodec, ten, pro néhoz se stalq Praha nécim, co jiz /svém kóuziu pi'erostio vsecky praktické potfeby, vsecfcy druhy zistností, prazsky chodec, chodec; pod jehoz kroky se misi roziicná stoleti, prazsky chodec, kterému se stalo nezbytnasti mysliti y akordech, jejichz základním tónem je pfitomny okamzik, a, jehoz dominanty a subdominanty jsou rozsety ve vibracích prazského mysteria, nesmírí se s mysienkou, ze by mohl chtít z/'t, chtít pokrolovati y své chúzi, kdyby byla vzata jeho kroküm ta diazba, na ní? je vybudována Praha " Vissza